Žáci 8. třídy navštívili zříceninu hradu Starý Jičín

A což takhle vyjet si na zříceninu hradu Starý Jičín?“ ptám se žáků 8. třídy, když jsme plánovali, kam se tento rok spolu vydáme na školní výlet. Navzdory různým návrhům zaznělo překvapivé slovo většiny: „A proč ne?“ Nikdo z nás netušil, co od návštěvy zříceniny hradu Starý Jičín, spojenou s programem pro děti a s přespáním, může čekat. Ani já a moje kolegyně, paní učitelka Katka Ďurajková. Měla jsem jen o tomto místě reference od jiných návštěvníků a zjistila si dodatečné informace. Vše znělo lákavě. O atraktivnosti místa svědčí fakt, že domluvit volný termín nebylo vůbec snadnou záležitostí. Nakonec se vše povedlo a každý si kladl otázku: „Jaké to jenom bude?“ Přesto jsme se rozhodli tento boj se svou zvědavostí a patřičnou dávkou odvahy absolvovat. Ve dnech 10. a 11. 6. 2024 jsme se tedy na toto místo vypravili. Jeli jsme z Ostravy-Svinova vlakem do Nového Jičína, batohy se spacáky jsme zanechali v místním Infocentru, odkud nám je autem na hrad svezl kastelán, a pak se vydali pěšky asi šest kilometrů krásnou přírodou do Starého Jičína k hradu. Samozřejmě s přestávkami – v restauraci, na dětském hřišti, v třešňové aleji, v pizzerii… A co nás na hradě čekalo? Opékání buřtů, střelba z luku, večerní prohlídka hradu s loučemi a vyprávění o historii hradu, strašidelné historky líčené ve tmě u ohně, a nakonec přenocování v hradní věži. A jestli se ptáte, zda jsme nějaká strašidla opravdu viděli, tak já rozhodně ano. Když jsem si chystala spacák, že se do něj schoulím a snad v čilém rozhovoru žáků, kteří se ukládali k spánku v patře nad námi, usnu, zvednu najednou hlavu a ve tmě přede mnou stojí postava. První, co uděláte, je, že se ve vás spustí obranný mechanismus – křik, přičemž pochopitelně vyděsíte i ty ostatní. Dodnes sice nevím, který z mých osmáků to byl, ale na tento strašidelně-humorný zážitek nezapomenu. Vše probíhalo pod vedením a za přítomnosti úžasného kastelána, Arnošta Pokorného. Ráno jsme ustlali své pelechy, sbalili se, uklidili, posnídali výborné koblížky a čaj, a následně se vydali zpět do Nového Jičína, odkud jsme se pak vrátili vlakem domů. Chtěla bych poděkovat rodičům, kteří děti přivezli do Ostravy-Svinova na nádraží a odvezli je druhý den zpět do Šilheřovic. Ráda bych také poděkovala paní učitelce Katce Ďurajkové za to, že do toho s námi šla a byla opravdu výborným „parťákem“. A v neposlední řadě děkuji těm, pro které vše bylo zorganizováno a bez nichž by to prostě nešlo – všem mým osmákům, jenž byli a jsou skvělí! Člověk se s nimi zkrátka nebojí do ničeho jít! Je radost takové žáky ve třídě mít! A ještě něco: prý příští rok bude výlet ve stylu „Špunti na vodě“. Tak uvidíme.

Mgr. Pavlína Řehánková

Fotogalerie